Tady se dozvíte něco co mně vedlo k takovému šílenství. Za okamžik pochopíte.
Toto je můj otec a jeho první auto:
![]() |
![]() |
a jeho druhé auto:
| A jeho - teda už naše - třetí auto. Tuto káru ještě pořád vlastníme a čeká na nás v suché stodole jen aby mohla ukázat co v ní ještě je. Už teda nemá značku ani baterku, ale jinak je zcela schopná okamžitě vyrazit. Bez koroze v prvotřídním technickém stavu. Mimochodem najeto 360 000 km. Tento údaj je skutečný, protože toto auto vždy vlastnil pouze můj otec a nemá důvod si vymýšlet. Když ji občas protáhneme tachometr se šplhá k hodnotě 150 km/h !!! | ![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
...a všem známý systém DODO (pro mladší DOdělej DOma). No jo dřív to nebývalo tak jako teď. Pokud`s nerozbral auto hned po koupi a nedodělals, za několik málo let jsi měl už jenom šrtot... |
![]() |
![]() |
No a do toho jsem vstoupil já a moje motoristické začátky:
![]() |
![]() |
| To je můj kamarád Sicha a já s jedním z mých četných aut. Měl jsem ještě Tatru 138 a Tatru 613 - na bovden. | Já a moje první pořádné auto. Bylo na baterie, jelo stejnou rychlostí dopředu i dozadu. Dosahovalo asi tak 2 km/hodinu. Skvělé uplně jsem tomu propadl. |
![]() |
Pak jsem ještě vlastnil motokáru. Byla to taková ta lidová tvořivost. Motor z Pionýra, kolečka snad z nějakého vozíku. Normálně se na tom řadilo, mělo to spojku brzdu plyn jako v normální autě. Bylo s ní spousta srandy. Tady jsou nějaké fotky:
![]() |
To sem já - bylo mi tak 12 - 13 let |
|
A zase Sicha |
![]() |
![]() |
A můj brácha. S ním ta motokára jezdila nejlíp. On vážil 15 kilo i s botama (chodil myslím tak do druhé třídy) a motor z Pionýra ho vystřeloval do neuvěřitelných rychlostí. |
![]() |
A jak je patrné z následujících obrázků, tak se motokára víc opravovala než se s ní jezdilo. Kupříkladu ten obrázek vlevo dole je po selhání brzd. Ještě vidíte Sichův šílený výraz v očích. Není se co divit řítil se dvacetipětikilometrovou rychlostí a najednou zjistil že se to nedá ubrzdit. Naštěstí nebylo do čeho vrazit :-) |
![]() |
![]() |
Moje začátky na skutečném aute byly na naší 110LS. Ještě jednou musím říct - skvělé auto. Pak jsem dostal škodu 130GL. Už to nebyla taková klasika jako LS ale jízdní vlastnosti super - ale nějaká sketa mi ji ukradla včetně muziky asi za 50 tisíc. To zamrzelo. Teď jezdím Favoritem. S eRkem jsem si splnil jeden klukovský sen, když jsem obdivoval každé takové auto, které se kole mě mihlo.